Thursday, February 23
Demänovská dolina
Snáď sa nám túto zimu podarí zájsť „hore“ ešte raz.
K Jasnej: kritickým probémom je silný vietor. Na severnej strane Chopku fúka odjakživa. Zmenilo sa tam veľa, staré lanovky vystriedali kópie Doppelmayr-ov od Tatrapomy, pod sedačkami pribudli súbežné pomy. V Jasnej bohužiaľ riešia problém vetra typicky slovensky - vypnú sedačky na Lukovú a spomínané pomy aspoň čiastočne odľahčia nápor lyžiarov. Aj keď sa ukázalo, že ani na to sa nedá spoľahnúť a jediné zbrane na Jasnú sú predpoveď počasia (vyhnúť sa dňom kedy má fúkať silný vietor, alebo ísť na Záhradky), celodenný lístok a dostatok času. Odstavenie vlekov preklenúť posedením v bufetoch, fotením, atd. Prostredie je totiž naozaj nádherné. Myslím že Jasná je jediné stredisko podobných rozmerov na Slovensku, čo do množstva poprepájaných lanoviek a svahov. Ak zunujete Jasnú a chcete si dobre zalyžovať bez čakania a nepríjemných prekvapení, na okraji doliny otvorili nový svah nad Pavčinou Lehotou, kde na vás čaká všetko čo k dobrej lyžovačke patrí. Záleží od vkusu a priorít.



Wednesday, February 15
Bloodhound Gang
Špeciálne ma potešili prídavky, medzi ktorými nechýbal song In the Jar od Depeche Mode a výborný punkový remix Ozone a ich Dragostea Din Tei. Ako vidím, Ozone som si nevšimla len ja, BG to dokonca vyprovokovalo k produkcii cover verzie. Kontinuálne posmešky voči DM (v štýle „no ale keď chcete, možme hrať aj toto) sa javia úplne inak v kontexte faktov. BG začínali ako predskokan DM v roku 1993. Odvtedy nahrali dva albumy a niekoľko singlov, nabrali fanúšikov a nejaké tie hviezdne maniere.
Celkový dojem bol príjemný, zabavili sme sa a hudba bola dobrá- aj keď raz asi stačilo. Stihla som stiahnuť zopár mp3 z Delit, ale v štúdiovej verzii ma zaujali len niektoré.
Niečo na Valentína
Presne taký je Love calculator. Zvrátený, starý ale dobrý. Koluje v rôznych podobách mailom a na webe.
Apropo, Valentín. Dnes ma potešil článok na Neviditelnom psovi ktorý mi potvrdil čosi, čo som už pretým správne odtušila – že svätý Valentín nie je len „debilný americký zvyk“, ako sa zvykne tvrdiť. Údajne ide o starý anglický zvyk, ktorý do US priniesli prisťahovalci. Američania ho preslávili medializáciou a snahou na tom zarobiť. Nakoniec, prečo nie. Aspoň nám nadnárodné koncerny a ziskuchtiví obchodníci nedovolia zabudnúť na veci dôležité.Či sa tým necháte odradiť je len a len na Vás.
„Římská pověst zpodobňuje Valentýna jako římského kněze, který žil v době vlády Claudia II. Claudius velice rád bojoval a dobýval, ale jeho muži neradi vstupovali do armády, protože měli doma ženy a děti. Východisko z této situace viděl panovník zákazem sňatků. A právě kněz Valentýn nedbal jeho zákazu a dál oddával zamilované páry. Za to byl uvězněn a odsouzen k smrti. Za jeho pobytu ve vězení za ním chodili mladí lidé, kterým a házeli mu květy a psané dopisy do okna jeho cely. Podle tradice se ve vězení Valentýn zamiloval co dcery vrchního žalářníka a v den, kdy byl popraven, tedy 14. února 296, ji napsal dopis zakončený slovy „ S láskou Tvůj Valentýn “. A právě od této doby si zamilovaní po celém světě prokazují v tento den svoji lásku Valentýnkou, na počest svatého Valentýna, kněze, který za lásku položil svůj život.“
Friday, February 10
Stret kultúr
Má demokracia a sloboda slova v globalizovanom svete budúcnosť, prekoná bariéru multikulturalizmu?
Ale ani v Európe nie sme všetci z jedného súdka. Napríklad moja stará mama odmietla knihu Černošský Pán Búh a páni Izraeliti (Starej zákon a proroci) od Roarka Bradforda. Je plná milých humorných ilustrácií, na ktorých je boh zobrazený ako kučeravý černoch, sedí na obláčiku a podobne. Obrázky parafrázujú známe výjavy v biblie, humoristické poviedky sú inšpirované biblickým textom na spôsob černošskej mentality. Dielko mi pripadalo vskutku pôvabné. Stará mama si to ale nemyslela. Nevyhlásila síce žiadne embargo ani kultúrnu vojnu, ale dôrazne mi pripomenula že je to veľmi nevhodná, škaredá kniha, že ju dielo britského autora uráža. Chýbali len slová rúhanie sa a kacír. Stará mama si veľmi dobre uvedomovala, že jej boj by bol nezmyselný a tak to vzdala. Bolo to vlastne len celkom nedávno a to ma napĺňa optimizmom.

Z iného súdku ale v rovnakom čase na tú istú tému. Krátený článok z Respektu č. 05/06.
Google prodal duši
Říká se, že komunismus ve východní Evropě porazila kopírka. Americký vynález. A teď si představme, že by ho k nám západní firmy před listopadem 1989 dodávaly s drobnou inovací. Jakmile rozezná v kopírovaném dokumentu slova Charta, lidská práva nebo Havel, zasekne se. Přesně takový dárek dávají teď obyvatelům komunistické Číny byznysmeni, kteří se ještě nedávno jevili jako ti nejcharakternější sympaťáci, jaké Amerika na přelomu milénia zrodila.
Kalifornská společnost Google sice na rozdíl od konkurentů Yahoo nebo Microsoft chvíli vzdorovala, ale nakonec s čínskou vládou minulý týden podepsala podobnou faustovskou úmluvu. Zadá-li čínský uživatel do vyhledávacího okna Googlu nepovolený výraz (jako Tibet, demokracie, dalajlama nebo masakr na Tchien-an-men), americký vynález zapře široké spektrum webových stránek, které k tématu našel, a nabídne surfaři jedinou: oficiální propagandu čínského politbyra. „I když je omezování výsledků vyhledávání v rozporu s posláním Googlu, neposkytování žádných informací by bylo s naším posláním v rozporu ještě větším,“ vysvětloval novou politiku manažer Andrew McLaughlin. To je pozoruhodná logika.
Ono už z té představy běhá mráz po zádech – usměvaví američtí manažeři vyjednávají s čínskými cenzory, která slova se smí vyťukat na klávesnici. „Je lepší tam s našimi službami být než nebýt,“ vysvětluje za všechny západní e-firmy Brooke Richardson z Microsoftu. Jenže lepší pro koho? Pro sedmatřicetiletého Shi Taa, kterého firma Yahoo loni udala čínským úřadům za to, že poslal „závadný“ e-mail do svobodného světa? Řeči o tom, že lepší jsou nějaké informace než žádné, jsou čirým alibismem. Ty povolené stihnou místním 111 milionům uživatelů dodávat čínské, vládou kontrolované servery. Google nejde do Pekingu jako misionář, ale jako zlatokop s vidinou větších zisků.
Precedent, který tím vzniká, je nebezpečnější, než se zdá. Nejen proto, že Čína vyhrává boj o kontrolu internetu na celé čáře, cenzuruje úspěšněji než před pár lety a americké firmy jí přitom zobou z ruky. Prozření, že na síti už neexistují žádné ideály, bude inspirovat další. Co až si schůzku s Googlem smluví Vladimir Putin ? A co takhle nefalšovaný íránský Google, který by uváděl na pravou míru všechny ty výmysly o holocaustu? Světová síť stojí před rizikem, že se rozdrobí na lokální cenzurované ostrůvky.
Ale zpátky ke kopírce. V časech, kdy tady strašila ve snech místní bolševiky, tvořila věta „když v té funkci nebudu já, bude v ní někdo horší“ největší záruku vytrvalosti režimu. My tedy lépe než Spojené státy nebo západní Evropa víme, co se za touhle výmluvou skrývá. Proto by nás a naše volené zástupce měla znepokojovat velmi vlažná reakce západních médií i politiků (ozval se jediný americký kongresman) na ústupek Googlu. Tohle je z logiky věci naše agenda.